Stejně jako loni, i letos po absolvování střelecké soutěže Tactical Cup 2013 sepsal Marek Hvížďala svůj pohled na něj z pozice závodníka
celý článek
fotogalerie ze závodu na FB

Na závody nejezdím, takže nemůžu moc srovnávat, před tímto jsem absolvoval pouze loňský ročník Tactical Cupu. Záležitosti, kvůli kterým jsem se rozhodl přijet i letos a které jsem očekával se splnily (dobrá organizace, pěkně a smysluplně postavené situace, pohodová atmosféra, rozmanitost závodníků od profíků po hobíky).
Co mě letos bavilo asi nejvíc (i když minulý rok se to samozřejmě objevovalo taky), byla vzhledem k nemožnosti projít si situace dopředu nejistota, jak co vlastně střelit resp. jakou polohu k tomu zaujmout, typicky třeba na dvojce kde většina lidí střílela vleže, což mohlo znamenat jakous takous jistotu, že uvidí na terč, ale určitě to nebylo ideální z hlediska času a efektivity, narozdíl třeba od kleku, kde zas hrozilo, že střelec vzhledem ke svým individuálním schopnostem a zkušenostem (myslím, že většina lidí střílela z pod auta poprvé ) bude muset jít stejně do lehu, což by znamenalo dost výraznou časovou ztrátu, stejné to bylo na trojce, kde se začínalo z okýnka a kde se zase rozhodovalo jistota x rychlost, leh vs. klek.
Výborná byla samozřejmě jednička, kde bylo k vidění mraky různých způsobů jak se vyškrábat na BRDa a dilema zda se nahoru vyškrábat na jistotu, nebo to třeba risknout i se zbraní v ruce a nahnat tak nějaké desetinky, mě samotného trochu rozhodila i střelba jako taková, člověk přeci jenom není zvyklý střílet z tak zvláštního povrchu a ještě s nohama ve vzduchu : -)
Občas mě potrápily i šikovně postavené neterče, třeba opět na dvojce, na poslední puškový skupině terčů, kde jsem si naplánoval střelit to z jednoho místa a až na místě jsem zjistil, že se musím na poslední terč hejbnout a tak mi to narušilo „plán“, že jsem úplně zapomněl dát do jednoho terče druhou ránu a „miss“ byl na světě, bylo vidět, že se nad rozmístěním terčů a neterčů někdo zamyslel a nenaflákal je tam jenom tak. Co jsem tak zaslechl tak jsem taky nebyl jediný „pyrotechnik“ co se musel od bomby vracet a hledat, jaký drát mám vlastně šmiknout – zdánlivě prkotina, ale k oživení a zatraktivnění závodu to dle mého názoru rozhodně přispělo.
Jak minulý rok, tak letos bylo z celého závodu cítit, že si s tím pořadatelé dali opravdu práci a nenaplánovali to v pátek večer u piva, za to, i za celkový průběh závodu si myslím zaslouží dík, ono běhat v tom počasí za závodníkama s timerem, nebo s lepítkama muselo být taky slušný peklo. Řešila se i délka celého závodu, mě osobně to teda nevadilo, myslím, že to i ukázalo jak se s tím kdo dokáže poprat a udržet pozornost až do konce, každopádně kratší průběh by asi většina lidí uvítalo. Ceny, které byly jako i minule dokonce pro prvních deset rozhodně stály za to a když už pro nic jiného tak se vyplatilo vydržet až do konce : -) Nezbývá než doufat, že tradice bude pokračovat i příští rok!

(pozn. autor je spolupracovníkem Akademie Aegis, po loňském 12.místě byl letos 5.)

Od instruktora Hradní stráže (a našeho spolupracovníka) Marka Hvížďaly jsme dostali report o novém systému střelecké přípravy této složky a rádi ho zveřejňujeme.
celý článek