Na závody nejezdím, takže nemůžu moc srovnávat, před tímto jsem absolvoval pouze loňský ročník Tactical Cupu. Záležitosti, kvůli kterým jsem se rozhodl přijet i letos a které jsem očekával se splnily (dobrá organizace, pěkně a smysluplně postavené situace, pohodová atmosféra, rozmanitost závodníků od profíků po hobíky).
Co mě letos bavilo asi nejvíc (i když minulý rok se to samozřejmě objevovalo taky), byla vzhledem k nemožnosti projít si situace dopředu nejistota, jak co vlastně střelit resp. jakou polohu k tomu zaujmout, typicky třeba na dvojce kde většina lidí střílela vleže, což mohlo znamenat jakous takous jistotu, že uvidí na terč, ale určitě to nebylo ideální z hlediska času a efektivity, narozdíl třeba od kleku, kde zas hrozilo, že střelec vzhledem ke svým individuálním schopnostem a zkušenostem (myslím, že většina lidí střílela z pod auta poprvé ) bude muset jít stejně do lehu, což by znamenalo dost výraznou časovou ztrátu, stejné to bylo na trojce, kde se začínalo z okýnka a kde se zase rozhodovalo jistota x rychlost, leh vs. klek.
Výborná byla samozřejmě jednička, kde bylo k vidění mraky různých způsobů jak se vyškrábat na BRDa a dilema zda se nahoru vyškrábat na jistotu, nebo to třeba risknout i se zbraní v ruce a nahnat tak nějaké desetinky, mě samotného trochu rozhodila i střelba jako taková, člověk přeci jenom není zvyklý střílet z tak zvláštního povrchu a ještě s nohama ve vzduchu : -)
Občas mě potrápily i šikovně postavené neterče, třeba opět na dvojce, na poslední puškový skupině terčů, kde jsem si naplánoval střelit to z jednoho místa a až na místě jsem zjistil, že se musím na poslední terč hejbnout a tak mi to narušilo „plán“, že jsem úplně zapomněl dát do jednoho terče druhou ránu a „miss“ byl na světě, bylo vidět, že se nad rozmístěním terčů a neterčů někdo zamyslel a nenaflákal je tam jenom tak. Co jsem tak zaslechl tak jsem taky nebyl jediný „pyrotechnik“ co se musel od bomby vracet a hledat, jaký drát mám vlastně šmiknout – zdánlivě prkotina, ale k oživení a zatraktivnění závodu to dle mého názoru rozhodně přispělo.
Jak minulý rok, tak letos bylo z celého závodu cítit, že si s tím pořadatelé dali opravdu práci a nenaplánovali to v pátek večer u piva, za to, i za celkový průběh závodu si myslím zaslouží dík, ono běhat v tom počasí za závodníkama s timerem, nebo s lepítkama muselo být taky slušný peklo. Řešila se i délka celého závodu, mě osobně to teda nevadilo, myslím, že to i ukázalo jak se s tím kdo dokáže poprat a udržet pozornost až do konce, každopádně kratší průběh by asi většina lidí uvítalo. Ceny, které byly jako i minule dokonce pro prvních deset rozhodně stály za to a když už pro nic jiného tak se vyplatilo vydržet až do konce : -) Nezbývá než doufat, že tradice bude pokračovat i příští rok!

(pozn. autor je spolupracovníkem Akademie Aegis, po loňském 12.místě byl letos 5.)