AKADEMIE AEGIS

Nasměrování profesní dráhy Aleše Vondráčka bylo určitě do velké míry ovlivněno jeho mladistvým zájmem o vojenskou techniku a historii, zejména o naše letce v dobách druhé světové války, čehož důsledkem byla jak volba vyučit se leteckým mechanikem, tak několik let strávených létáním v aeroklubu. A od letadel je ke zbraním jen kousek…

Začátky jeho "střelecké kariéry" se datují rokem 1994. Po návratu ze Základní vojenské služby začal pracovat u významného dovozce zbraní na videoprojekční střelnici (dlouhá léta jediné tohoto druhu v ČR) a bral zde i první střelecké "rozumy" od pana Jiřího Otty, jednoho ze zakladatelů praktické střelby IPSC v České republice a průkopníka tohoto druhu sportovní dynamické střelby počátku devadesátých let.
Možnosti střelnice, první kontakty s různými střeleckými instruktory (tady se také poprvé setkal s M.Hradeckým) a především stovky a stovky hodin strávených sušením i střelbou při vlastním tréninku položily základy Alešovy střelecké dovednosti, ze které čerpá dodnes. V té době se take poprvé setkal se systémem izraelské střelby, který pak roky intenzivně driloval.

Práce u společností zabývajících se obchodem se zbraněmi, střelivem atp. (např. při vedení pobočky a prodejny zbraní v Praze) mu postupně dávala lepší rozhled a teoretické znalosti v této oblasti, což se později, kdy se začal zabývat testy zbraní a dalšího vybavení, velmi hodilo.

Později začal pracovat v oblasti komerční bezpečnosti a mj. ji měl možnost na vysoké úrovni poznat při několikaletém působení v odd. ochrany Rádia Svobodná Evropa (RFE) v Praze a dalších několika projektech, kdy si , kromě jiného, i krátce zkusil práci v osobní ochraně. Nicméně později převážila chuť se profesně realizovat hlavně ve výcviku a tímto směrem se i vydal.

Kontakt Aleše Vondráčka s Martinem Hradeckým začíná v roce 1998, kdy procházel výcvikem osobní ochrany u firmy SKATACH. V rámci střeleckého výcviku, vedeného kromě MH i dalšími instruktory - Davidem Vedralem a Jiřím Benáčkem – ho zaujaly způsoby výuky i samotný obsah střeleckých technik, které pro sebe dále rozvíjel. A nejen to. Objevil v sobě (s “nakopnutím” od Martina) chuť a zájem učit a začal se intenzivně postupně zdokonalovat i v této oblasti, tedy nejen jak být dobrým střelcem, ale hlavně jak být dobrým učitelem-instruktorem. Od té doby na tom nepřestává pracovat a Martina dodnes považuje za svého největšího inspirátora a instruktorskou osobnost, od které se je stále co učit.

Aleš má za sebou dlouholetou praxi jako instruktor střelecko-taktické přípravy na Útvaru vzdělávání Městské policie hl.m.Prahy, kde významně přispěl k zavádění moderních trendů a výcvikových metod, ale také získával cennou praxi v práci s lidmi. U této složky absolvoval i různé výcviky a školení tématicky vztažené jak k výkonu služby (taktika zákroku, ovládání donucovacích prostředků atp.), tak specificky k instruktorské odbornosti.
Po vzniku výběrového útvaru Skupina Operativní pomoci byl vybrán a pověřen vedením jejího střeleckého výcviku. Podílel se také na zavádění nových výcvikových prostředků (střelecký videotrenažér, FX Simmunition) a byl členem reprezentačního družstva MP Praha.

Od začátků přitahovalo Aleše i sportovní uplatnění střeleckých dovedností a proto se poprvé v roce 1995 a později intenzivně od roku 2001, kromě výcviku reálné obranné střelby, také aktivně věnoval dynamickým disciplínám blízkým reálnému použití zbraně - Praktické střelbě IPSC (v divizi Production, tj.neupravené služební/obranné zbraně) a Obranné střelbě IDPA/AOS.
Tu v jejích počátcích výrazně v ČR propagoval, v r.2000 v rámci Asociace obranné střelby ČR (AOS ČR) založil klub AEGIS IDPA SHOOTING TEAM (jeden z nejstarších klubů obranné střelby v ČR) a fungoval několik let i ve vedení AOS ČR.

Od prvního závodu měl jasno a sport bral jako doplněk (i když přinášející nové a zajímavé zkušenosti) k hlavnímu směru svého tréninku se zbraněmi. I když se samozřejmě snažil být co nejlepší, vždy používal stejný typ zbraně a vybavení, který běžně nosil a dokazoval, že i s ním se dá konkurovat těm nejlepším. V tomto přístupu a “filozofii” k IPSC si nejvíce rozumněl s Petrem Smutným, skvělým střelcem s letitými profesními zkušenostmi z ozbrojených složek, se kterým dodnes občas trénuje a jehož přátelství si váží.

Roky věnované sportovní střelbě “přinesly ovoce” v podobě řady sportovních úspěchů, mnoha medailí z domácích i mezinárodních závodů v IPSC, IDPA a dalších disciplínách praktické střelby, v ČR i v zahraničí. Byl např. prvním českým závodníkem, který se účastnil a umístil na stupních vítězů na Mistrovství státu Izrael v roce 2007 a stejně tak jedním z prvních v Srbsku, Černé Hoře a Litvě. Jako první střelec v ČR oficiálně získal kvalifikační limit IDPA Master (IDPA Classifier Match – divize Stock Service Pistol).
Přestože v současnosti nedává této oblasti prioritu a jeho účast na závodech je už výjimečnou záležitostí, nebere tuto kapitolu za úplně uzavřenou. Svojí střeleckou úroveň instruktora poměřuje s dalšími podobně zaměřenými střelci na soutěžích jako je např. 5.11 Tactical Cup, který v letech 2010 a 2011 i vyhrál.

Od roku 2003 je stálým externím spolupracovníkem časopisu Zbraně & Náboje (obranná střelba, testy zbraní a vybavení atd.) a mj. je autorem čtyř rozsáhlých zvláštních vydání časopisu „Zbraně a Náboje-Speciál“.

Společně s Martinem i Aleš procházel v průběhu let řadou specializovaných kurzů a výcviků pod vedením domácích i zahraničních instruktorů v použití krátkých a dlouhých střelných zbraní, taktiky, ochrany proti terorizmu a použití speciálních technických prostředků atd. Také se vzdělával v oblasti pedagogiky a výuky dospělých.