Na oficiálním výcviku pro Útvar rychlého nasazení se Martin Hradecký poprvé podílel v roce 1998, a to jako externista-specialista spolu se svým bývalým kolegou Petrem Macháčkem z agentury Skatach. Týdenní speciální kurz byl tehdy zaměřen na výuku sebeobrany, thajského boxu, boje s chladnými zbraněmi-nůž a krátká tyč, boje na zemi a CQB technik. V dalších letech (1999, 2000 a 2001) Martin externě i nadále s tímto útvarem spolupracoval, a to konkrétně na výcviku boje zblízka. Jednotlivé semináře byly vždy specificky zaměřeny na určité oblasti této specializace.
V letošním roce byl Martin znovu osloven bojovníky z URNA a v červenci se uskutečnil několikadenní kurz určený pro vybranou skupinu příslušníků tohoto útvaru.
Kurz pořádala Akademie Aegis (instruktoři M.Hradecký a A.Vondráček) a tímto počinem oficiálně navázala spolupráci s Útvarem rychlého nasazení Policie ČR. Výcvik byl zaměřen například na střeleckou přípravu (střelba z krátké i dlouhé zbraně), sebeobranné techniky a boj zblízka (použití nože a teleskopického obušku), dále na obranu proti střelné zbrani a některé specifické techniky při ochraně osob. Martin i Aleš si pokládají za velkou čest, že mohli tyto profesionály vyučovat.
Útvar rychlého nasazení Policie ČR je specifickým policejním útvarem určeným zejména pro boj proti terorismu. Působí na celém území České republiky a v současné době i v několika zahraničních misích. Je přímo podřízen náměstku policejního prezidenta pro SKPV neboli Službu kriminální policie a vyšetřování. O nasazení útvaru rozhoduje velitel oprávněný nařídit provedení zákroku pod jednotným velením.
Ve své činnosti je útvar zaměřen na provádění zákroků v případech zadržování rukojmích, únosů osob a dopravních prostředků a proti zvlášť nebezpečným pachatelům, převážně v souvislosti s organizovaným zločinem. Podílí se také na ochraně význačných osob zejména při státních návštěvách či přepravě cenných zásilek.
Útvar rychlého nasazení PČR má cca 130 příslušníků a je rozdělen do několika sekcí. Například sekce rychlého nasazení - čtyři zásahové skupiny a výcviková skupina, sekce speciálních služeb - odstřelovači, spojaři, dokumentaristé, vyjednavači, řidiči a sekce administrativně-logistická - sekretariát, právník, personální, organizační a materiálová skupina.
Základy Útvaru rychlého nasazení vznikají v roce 1981, kdy je jako součást Sboru národní bezpečnosti zřízena XIV. správa SNB, jejíž hlavní úkol je boj s mimořádnými a zvláštními formami trestné činnosti. V letech 1981 až 1985 prokázala opodstatněnost svého vzniku v řadě úspěšných zákroků provedených proti únoscům a ozbrojeným pachatelům.
Správa působila do roku 1985, kdy byla oficiálně zrušena a byl zřízen „odbor zvláštního určení“ na nějž byly v plném rozsahu přeneseny úkoly XIV. správy, s tím rozdílem že se v jeho činnosti do popředí vyčleňuje jeho represivní poslání zejména při plnění speciálních úkolů v rámci likvidace protispolečenských hromadných vystoupení. Vyvrcholením této etapy bylo nasazení příslušníků odboru zvláštního určení při listopadových událostech koncem roku 1989.
V souvislosti s politickými a společenskými změnami se v únoru 1990 vrátila činnost jednotky k jejímu původnímu poslání – boji proti terorismu a zvlášť nebezpečným pachatelům. Nejprve se mění název na Jednotka rychlého zásahu Federálního policejního sboru - JRZ FPS a po rozsáhlé reorganizaci v roce 1992 vzniká Útvar rychlého nasazení Policie České Republiky. Tato reorganizace měla zásadní význam pro další fungování útvaru a postupně vznikala moderní protiteroristická policejní jednotka. Byly tak vytvořeny garance proto, aby již nikdy nebyli zneužíváni speciálně vycvičení a vybavení příslušníci ÚRN Policie ČR k řešení situací spojených s potlačováním práv a svobod občanů.
Ke stěžejním a také nejrozsáhlejším bodům výcvikového programu Útvaru rychlého nasazení patří takticko-speciální příprava. Podle toho proti komu-jakým osobám zákrok směřuje a kde-v jaké lokalitě a prostorech se zákrok provádí, lze tuto přípravu rozdělit do několika tématických bloků jako například: budova, dopravní prostředky (osobní automobil, autobus, kolejové dopravní prostředky, letadlo, loď) a nebo jiné prostory (silnice, parky, městská zástavba, parkoviště,…).
Dále je výcvik zaměřen na střeleckou přípravu, tělesnou přípravu a sebeobranu. Samozřejmostí je práce ve výškách. Jedním z důležitých výcviků je i výcvik ochrany VIP. Pokračuje se spojovací, výsadkovou, topografickou a zdravotní přípravou. Podle potřeby se také příslušníci učí obsluhovat speciální techniku, jsou proškoleni v oblasti ženijních prací nebo se účastní i výcviku odstřelovačů, potápěčů, případně řidičů. Život v jednotce je kromě samotných akcí vlastně neustálý výcvik.
