Je značně pozitivní, že v posledních letech i v České republice vznikají stále více různé projekty či výstavy, které se specializují na problematiku japonského meče. Jedním z takových počinů je právě výstava - Pocta japonskému meči, konaná od 7.září do 21. prosince 2012 v Muzeu Policie ČR (Praha, Ke Karlovu 1). Odborným garantem výstavy je Česko-japonská společnost a japonská ambasáda. Autorem výstavy je Bohumil Planka (Nihontó kenkjúkai) a generálním partnerem Společnost Bušidó. Kurátorem výstavy je japonolog Jakub Zeman. Specializace Jakuba Zemana jsou mečové záštity a příslušenství. Jakub také působí i jako tlumočník a překladatel. Je i jedním ze zakládajících členů Czech tóken kai (České společnosti japonského meče) a předseda její Pražské pobočky. S Jakubem se znám osobně několik let a vím, že není jen teoretik, ale i praktik. V současné době vede malé dódžó Nakagawa rjú v Praze a je držitelem 3.Danu Dai Nippon Toyama rjú hozen kai.
Na japonský meč může být nahlíženo z mnoha hledisek. Primárně se samozřejmě jednalo o zbraň, ale často šlo i u unikátní umělecký předmět. Historie japonského meče je nerozlučně spjata s historií celého Japonska a především s historií samurajů. Samurajové byli jakousi obdobou evropských rytířů a jako odznak svého postavení měli právo nosit dvojici mečů dai-šó (katana a wakizaši). Již samotný význam slova samuraj – „ten, který slouží“ – naznačuje i cíle podobné ideálu rytíře (evropského) bojujícího ve službách svého panovníka. Samurajové se kromě vojenského výcviku zaměřovali i na duchovní výchovu. Jejich povoláním byl boj a příprava na boj a smyslem jejich bytí bylo sloužit svému pánovi. Pro samuraje byl meč symbolem cti a zhmotněním jeho ideálů. Platilo také, že meč je duší samuraje.
Bambus a srolované rohože používané při zkoušce seku tamešigiri
Svitek certifikující předání mistrovství v bojovém umění stylu kenšin ryu
Na samotné výstavě je možné shlédnout 45 mečů a to včetně děl věhlasných mečířů jako Bizen Jasumicu, Sengo Muramasa, Gassan či Tanba no kami Jošimiči. Skutečným „klenotem“ je osobní džingasa J.V. císaře Kómeie z držby rodu Šimazu. Veřejnosti jsou vůbec poprvé představeny japonské meče a mečové záštity z českých soukromých sbírek. Dalšími exponáty jsou např. wakizaši vlastněný Alfonsem Muchou nebo několik mečových záštit (nazývaných cuba) ze sbírky profesora Lumíra Jisla – význačného orientalisty a badatele uvedené problematiky. Na výstavě jsou dále k vidění i tři samurajské zbroje, několik hrotů kopí jari, dýky tantó, přilba kabutó či různé necuke. Jedna samostatná vitrína je také věnována tématu šogunátní policie a jejich zbraním či donucovacím prostředkům (džutte, manriki gusari, hačiwara). Výstavu dále doplňují tématické svitky a několik stovek mečových záštit.
V průběhu celého období výstavy se konají komentované prohlídky, přednášky a tématické ukázky. Sám jsem měl možnost shlédnout hned několik velmi zdařilých ukázek a to od umění tasení meče, kdy pánové Pavel Štumpa, Tomáš Ballada, Marek Loskot a Stanislav Řezáč předvedli skutečnými ostrými meči formy šihógiri, nitó rjú, hon iai a happó nuki až po ukázky skupiny studentů Bujinkan Dojo Prague v čele s Shihanem Pavlem Slavíkem, které byly tématicky zaměřené buď na historii a současnost Ninjutsu či na „úvahu“ o meči ninjů – Shinobigataně. Velmi zajímavá byla ukázka specialitky Togakure ryu ninjutsu tzv. shinobiwakizaši. Povedené byly i ukázky bojových umění Nakagawa ryu a Toyama ryu v podání Jiřího Kučery a Tomáše Ballady. Návštěvu výstavy spojenou s některou přednáškou či tématickou ukázkou opravdu vřele doporučuji. Udělejte si čas a nebudete litovat.
Výstava Pocta japonskému meči probíhá v Muzeu Policie ČR v Praze
(ul. Ke Karlovu 1) od 7.září do 21. prosince 2012.
Otevírací doba: Út-Ne 10-17hod.
Jiří Kučera - Nakagawa ryu a Toyama ryu
