Japonská policie a její zajímavé donucovací prostředky
text a foto: Martin Hradecký
Současná japonská policie je reprezentována tzv. Národní policejní agenturou (NPA) na kterou ještě dohlíží Národní veřejná bezpečnostní komise. NPA se skládá ze sedmi krajských úřadů, z nichž každý zodpovídá za několik prefektur. Systém malých policejních stanic nazývaných kóban, které byly zřízeny již v roce 1885 a jsou rozsety takřka po celém Japonsku, existují a fungují dodnes. V těchto stanicích drží japonští policisté nepřetržitou službu a jsou vždy připraveni pomoci svým spoluobčanům.
Znaky japonské policie (vlevo znak na čepici, vpravo knoflík uniformy)
Něco málo z historie
Ve feudálním Japonsku byly pořádkové (policejní) síly rozděleny do několika kategorií. Působily zde strážní nazývaní joriki, dále policisté označováni výrazem došin a členové hlídek – okappiki. Využíváni byly také tesaki – najatí pomocníci.
Ti všichni využívaly několik speciálních donucovacích prostředků. V první řadě to bylo džutte (džitte). Malá jedno-ruční zbraň, která se skládala ze železné tyčky s rukojetí a jednoho či dvou vidlicovitých výčnělků směřujících dopředu. Tyto výčnělky fungovaly nejen jako přirozená ochrana ruky, ale zároveň se s nimi dala např. zachytávat nepřátelská zbraň či páčit. Se samotnou zbraní se samozřejmě dali provádět také jednoduché údery a body. Současně se džutte používalo i jako symbol určitého postavení, kterým se policisté prokazovali.
Dalšími zajímavými donucovacími prostředky byly tzv. torimono sandógu neboli tři nástroje k zadržení. Šlo o speciální tyčové zbraně, které se používaly k odzbrojení a následnému podrobení podezřelých či agresivních osob. Jednalo se o cukubó (tlačící tyč), sodegarami (zamotávač rukávů) a sasumatu (vidlicovité kopí). Všechny tyto zbraně měly přibližně dvou metrovou násadu z velmi tvrdého dřeva, které bylo ještě vyztužené železem.
Cukubó mělo na svém konci tvar písmene T a nejčastěji bylo užívané k tlačení, přidržení a kontrole u země či zdi. Šlo s ním také dobře podrážet nohy protivníků. Zamotávač rukávů – sodegarami byl opatřen mnohačetnými ostny a háčky v různých směrech. Hlavní použití se týkalo „nakontaktování“ problémové osoby, tzn. zarazit sodegarami do protivníkova oděvu a zatočit tímto nástrojem tak, aby se volné oblečení na háčky a ostny namotalo. Poté stačilo jen tahat a tlačit k zemi, kde se podezřelý lépe pacifikoval. Posledním nástrojem byla sasumata – vidlicovité kopí. Toto dvouhroté kopí ve tvaru písmene U se nejčastěji využívalo ke kontrole končetin či krku podezřelého. I zde šlo o to co nejrychleji přitlačit zatýkanou osobu např. k zemi či ke zdi a dostat ji pod kontrolu. Nesmíme zapomínat, že mnohdy tito policisté zakročovali i proti samurajům, kteří výborně ovládali své meče.
Moderní vybavení inspirováno minulostí
I v dnešní době používají japonští policisté některé donucovací prostředky, které jsou inspirovány historií. K zadržení některých pachatelů využívají např. moderní sasumatu. Tento nástroj není vyroben ze železa, ale z lehké slitiny. Dále je jeho zakončení ve tvaru písmene U mnohem širší a tudíž vhodnější k zadržení trupu podezřelého. Samozřejmě chybí ostré výstupky a často je použita teleskopická tyč (výhoda variability délky). Tento donucovací prostředek je mnohem bezpečnější pro zadrženého a policistům se snáze ovládá i přenáší.
Další součást výbavy současného japonského policisty je teleskopický obušek nazývaný keibó. U Japonské policie byl oficiálně představen speciální teleskopický obušek tokušu keibó nebo také tobi daši džute - vyskakující obušek, již v roce 1961. Japonská policie byla vůbec první policie na světě, která teleskopické obušky oficiálně zařadila do své výzbroje. Techniky, které se v té době u policie v Japonsku vyučovaly, vycházely z části z keibó sóhó (metoda použití policejního obušku), z části z džute džucu (bojové využití zatýkacího prostředku) a z keidžódžucu (policejní umění hole). Na vytvoření tohoto speciálního výukového systému se nejvíce podíleli velmi uznávaní Japonští učitelé stylů Šintó muso rjú a Ikkaku rjú.
Komplexní systém boje zblízka a použití donucovacích prostředků určený pro policii byl postupně vytvářen od roku 1924 a v roce 1947 oficiálně nazván taiho džucu – umění zadržení. Metoda obsahuje koncept kobo iči, kdy je hlavním cílem akce úměrná situaci. Vedle rozličných technik tošu - neozbrojeného boje, je tu obsažen boj krátkou holí/obuškem – keibó, dále několik způsobů nasazení pout – soken a postupy při prohledávání.
Asi nejzajímavější disciplínou, je metoda poutání provazem, která byla v rámci policejního výcviku vyučována již od roku 1931 a zřejmě přetrvává ve výcviku Japonské policie dodnes. Techniky poutání provazem byly a jsou vyvrcholením snahy porazit, podrobit a zajmout protivníka.
K dalšímu vybavení moderního japonského policisty patří například radiostanice, pouta, balistická ochranná vesta a palná zbraň – revolver S&W M37 nebo M60 (v ráži 38 Special). Ačkoli je kriminalita v Japonsku na velmi nízké úrovni, samozřejmě že i Japonská policie disponuje speciálními protiteroristickými jednotkami označenými zkratkou SAT (Special Assault Team) – Tokushu Kyushu Butai.
Použité zdroje informací:
osobní kontakty autora a jeho opakované návštěvy Japonska
kniha Taiho-jutsu, autor Don Cunnningham
internet
