AKADEMIE AEGIS

Dnes už by se snad dalo říci, že v polovině května proběhl již tradiční závod ve střelbě s názvem Tactical Cup 2013, přeci jenom pětiletá tradice už něco znamená a věřím, že nejsem sám, kdo doufá, že tato tradice bude pokračovat i v dalších letech.
Tactical Cup má nepochybně ve střeleckém kalendáři své místo o čemž svědčí i téměř stohlavá účast na letošním ročníku. Spektrum závodníků bylo opět široké, od střelců sportovních dynamických disciplín, příslušníků ozbrojených složek, zájemců o obrannou střelbu až po „kontraktorský lookáče“, co přišli prezentovat své přes zimu vyšperkované oblečky a vybavení :-)

Co se týče jednotlivých situací, kterých bylo celkem pět, tak ty byly opět postaveny tak, aby prověřily základní střelecké dovednosti jak při střelbě z krátké, tak i dlouhé zbraně, případně v jejich kombinaci. Pokud to vezmu podle očíslování situací tak situace č.1 byla klasická a to myslím v tom dobrém slova smyslu, žádné záludnosti, vychytávky, prostě základní věci jako polohy, střelba za pohybu, po pohybu, záměna zbraně, střelba na střední i extrémně krátkou vzdálenost. Jsem přesvědčen, že minimálně jedna takováto situace patří i na závod, který jinak přináší především situace a podmínky, které si člověk běžně na střelnici nestřelí, na této situaci nebylo vcelku co řešit, buď v sobě střelec základní střelecké techniky měl, nebo ne. Jednu vychytávku vlastně tato situace měla, první popper střílený na necelých 50 metrů skrz pneumatiku, byl hodnocený dvojnásobným počtem bodů, pokud byl zasažen první ranou a hle kolik lidí najednou raději zvolilo střelbu vleže na jinak jasně klekacím stanovišti, musím přiznat, že jsem taky zasrabil a vzhledem k mechanickým mířidlům volil raději leh a jistotu, i když jako cíl byl použitý snad ten největší kovový terč, co se vůbec dělá :-) Drobnost, kravinka, ale účel to splnilo.

Další situace už přinášely do hry standartně nestandartní vychytávky a hned druhá situace s sebou nesla její kompletní absolvování v protiplynové masce, včetně střelby krátkou zbraní na poměrně vzdálené kovové terče, což se mi (a nebyl jsem sám) stalo osudným, ale bylo vidět, že někdo s tím neměl vůbec problém a terče šly dolů na první ránu, takže je to opět jen o přípravě a zkušenosti a možná někteří, pro které je maska i pracovním nástrojem zvolí po této zkušenosti její častější cestu ze skříně na střelnici, já to teda udělám určitě. Samozřejmě hlazení pažby filtrama, aby člověk zjistil kam s nimi a dostal se na mířidla (u Sa58 je to na zlomení vazu) postihlo taky dost střelců :-)

Trojka byla čistě pistolová a prověřila některé asociační funkce vyšší nervové soustavy, neboť bylo zapotřebí zapamatovat si a v průběhu situace udržet v paměti dvě dvoumístná čísla a ta poté zadat k deaktivaci bomby. Legrace? No, zas taková ne a někteří by mohli vyprávět, jak se běhá přes celou situaci zpátky k prvnímu číslu, mám dokonce pocit, že minimálně jeden ze soutěžících vyhodil celou střelnici do povětří :-) A opět jedna kravinka, která otevřela další paletu možných řešení – za střelcem po přebití nesměl zůstat na zemi zásobník s municí, jednak to má v závodě tohoto typu svoji logiku, druhak to zas navodilo trochu nestandartní postup a mnohým to i zamotalo hlavu.

Pro námořníky byla připravena situace č. 4, která se řešila pouze dlouhou zbraní a na které se po slanění z vrtulníku (seskočení z lana) střelec přesouval na člun, který se pohyboval po různě rozbouřeném moři, to podle toho, s jakou vervou se závodník vrhnul na palety vznášející se na provazech ve vzduchu (člun) , já už dnes taky vím, že do člunu se leze, nikoliv naskakuje :-) Každopádně zajímavý a povedený nápad, který přinesl i hodně srandy a zábavy.

Poslední, pátá situace se stavěla až v samém závěru závodu a spočívala ve vystřelení jednoho náboje z dlouhé zbraně, přechodu na krátkou a opět jednoho výstřelu, to vše na kovový gong velikosti takové předimenzované A4 na vzdálenost cca 20m. Rozhodoval nejrychlejší čas. Neslo to s sebou ovšem i trošku „brnkátor“ na nervy, jelikož kromě času dělil střelce i počet zásahů, tzn. že pokud se vám podařilo minout (necinknout), automaticky jste se posunuli až za všechny střelce, kteří „cinkli“ 2x, i kdyby to bylo v čase světového rekordu. Přeci jenom 20m není úplně malá vzdálenost a ve hře bylo celodenní snažení, tak myslím, že se nenašel nikdo, kdo by si „nepřimířil“ o nějakou tu desetinku déle. Já osobně hodnotím tuhle situaci jako dobrý nápad, nervozitka pracovala a opět se ukázalo, jak kdo je schopen ukočírovat základní techniku, resp. potřebu přesnosti v závislosti na rychlosti.

Tolik asi moje „vidění“ celého závodu, kdo dorazil, tak určitě neprohloupil a opět se potvrdilo, že tenhle závod bez debaty stojí za to absolvovat a užít si ho, takže velké díky organizátorů, sponzorům a partnerům závodu (ceny opět překonaly loňský ročník a myslím, že není v ČR jiný závod, kde by byly ceny v takové hodnotě a to dokonce pro prvních deset) a zároveň prosba, abyste se této možná trochu nevděčné úlohy zhostili i napřesrok a tradice pokračovala dál, stojí to za to!

Abych ale jenom nechválil, závod s sebou přinesl i jedno negativum, byť z pochopitelných příčin. Původně mělo být hodnoceno všech pět disciplín dohromady (i když pětka byla od počátku vyhlášena jako minisoutěž jednoho z partnerů závodu), ale nakonec kvůli chybě vyhodnocovacího programu, musely být mimo jiné i z časových důvodů započítány do celkového výsledku pouze první čtyři situace a ta pátá se nezapočítávala, pouze byla vyhlášena sólo, resp. pouze její vítěz (a to já :-P). Některým střelcům tahle šaráda pomohla, jiným uškodila, asi nejmarkantněji to zasáhlo do pořadí na „bedně“, kdy celkový vítěz Franta Bindík (promiň Franto, ale použiju tě jako příklad :-) ) na pětce jednou chyboval a rázem mu naskočilo +50 míst, což by ho odsunulo až do druhé pětky první desítky. Jak se s tím kdo porovná je na něm, ano, je to určitě negativní tečka za celou soutěží, bylo by určitě lepší, kdyby okolnosti, které to způsobily nenastaly, ale mě osobně to pocit ze závodu nezkazilo (byť by mě to posunulo ze 7. na 4. místo), závodilo se na 4. předchozích situacích a nikdo nikomu nebránil, aby všech pět situací vyhrál a nemusel se nějakýma neočekávanýma okolnostma zabývat. Střelci, kterým pětka úplně nevyšla a díky výše zmíněné zapeklitosti se ocitli na předních příčkách tam nestáli proto, že se nezapočítala jedna situace, ale proto, že předvedli perfektní výkon na předchozích 4. Paradoxně dva lidi z první desítky, kterých se to týká obsadili stejná místa i loni, takže snad nikdo nepochybuje o tom, že by se tam dostali jen nějakou náhodou. Bude určitě spoustu lidí, co díky tomu poplivou celý závod, ale já bych to tak dramaticky neviděl, nějaké posuny v pořadí o 40. míst směrem nahoru bych neočekával :-)
Takže ještě jednou díky a věřím, že za rok se zase sejdeme!

Ještě si dovolím jednu osobní poznámku, k věci, která mě dráždila už loni, takže se omlouvám všem, kterých se to netýká :-) Opět jsem zaslechl několik rozhovorů (a pár lidí mi to i říkalo), kdy se lidi v hloučku poušklíbali nad tím, že kdyby měli vybavení, pušky a optiky jako maj ty „sportovci“, tak sou minimálně v první desítce. Teď budu trochu Král My I., ale já jsem letos, loni i předloni závodil s dřevotřískovou, neupravenou, mechanickejma mířidlama „vybavenou“ 58mou, která drží pohromadě lepící páskou a v tý desítce jsem byl taky. Ano, je to velkej hendikep, ale ty lidi co se umístili přede mnou, tam nejsou jen proto, že mají lepší vybavení, ale hlavně proto, že něco umí a hlavně to umí prodat, když na to přijde, takže pánové přestaňte prosím kecat a začněte trénovat, to že má někdo kopyto za pět tisíc na řemenu se kterým sloužil ještě jeho děda, nutně neznamená, že mu zbývá jenom omílat „kdybych, kdybych“. Ale samozřejmě filosofie „není důležitý co umíš, ale jak u toho vypadáš“ taky není k zahození...:-D

Fotogalerie z této akce na FB