AKADEMIE AEGIS

Nejděsivější a nejničivější podobou konfliktu v dobách tzv. Studené války byla na obou tehdy nepřátelských stranách představa použití jaderných zbraní. Obě strany mohutně zbrojily a vyvíjely stále „dokonalejší“ zbraně zaručující mnohonásobné vzájemné zničení. Nukleární zbraně byly připravené na moři, ve vzduchu i na zemi… Jedním z míst odkud by po „stisknutí tlačítka“ vzlétly rakety s jadernými hlavicemi (a jedním z míst kam se dá nyní volně podívat) bylo i litevské Plokštiné.

pozn. autora:
Fotografie (a některé poznámky v textu) zachycují stav roku 2008, kdy jsem na místě osobně byl. Později proběhla rozsáhlá rekonstrukce a v roce 2012 bylo místo nově otevřeno jako Muzeum Studené války. Jak dokládají fotografie na webu, přibyly nové expozice vztahující se k danému období a také podzemní prostory doznaly hodně změn (úklid, nové nátěry, osvětlení atp.). Až budu do Pobaltí zase někdy cestovat, určitě se sem podívám, ale jsem rád, že jsem to stihl vidět ještě i v původním, ne tak "turistickém" stavu...

Na počátku byla V-2
Že bude raketová technika hrát v budoucnu jednu z hlavních rolích, pochopili obě budoucí soupeřící velmoci, tedy USA i Sovětský svaz, už v průběhu druhé světové války. Nasazení raket V-1 a (hlavně) V-2 Německem v posledních letech války ve snaze ještě zvrátit její průběh spustilo také souboj sovětských a amerických zájmů o získání této technologie, raket samotných i „lidského materiálu“, tedy německých raketových vědců. Zatímco do amerických rukou se dostala většina dokumentace, okolo stovky kompletních raket V-2 a především mozek celého německého raketového výzkumu Wernher von Braun se svými hlavními spolupracovníky, pro SSSR „zbyly“ jen díly raket a část původního vědeckého týmu.
I když se v Sovětském svazu poměrně brzy německých „poradců“ zbavili a směr dalšího vývoje začala určovat dvojice Koroljov-Gluško, přesto je jasnou historickou skutečností, že vojenský i civilní raketový program na obou stranách byl z podstatné části vystavěn na stejných německých základech…
Roky běžely a svět se polarizoval čím dál více. Obě velmoci měly své jaderné arzenály a přemýšleli jak a čím je v případě konfliktu dopravit na území nepřítele a jak je navzájem co nejvíce ukrýt a uchránit před případným prvním úderem. A také jak je rozmístit co nejblíže potenciálním cílům…
A tak zatímco na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století USA rozmisťovaly své rakety středního doletu v Turecku a Itálii, Sovětský svaz (kromě pokusu rozmístit podobné rakety na Kubě, z čehož se vzápětí vyklubala asi nejvážnější krize hrozící „zmáčknutím tlačítka“) začal budovat své základny - co nejblíže Západu – v pobaltských státech (tehdy součásti SSSR). Jedna z prvních tajných základen s jadernými zbraněmi byla vybudována v Litvě, poblíž města Plungé.

Sovětská raketová základna v Plokštiné
Raketová základna v Plokštiné (Plokščiai) byla vybudována typickým sovětským způsobem. Deset tisíc vojáků (převážně z Estonska) ji ručně (!) v letech 1960-1962 kopalo a stavělo a mnoho jich při tom zahynulo. Kromě sítě tunelů a podzemních bunkrů byla na odpalovacím místě vyhloubena čtyři 27 metrů hluboká a 6 metrů široká sila pro rakety typu R-12U.
Raketa R-12 „Dvina“ nebo, chcete-li v kódu NATO SS-4 Sandal (stejný typ rozmisťovaný v roce 1962 na Kubě), resp. její typ R-12U určený pro odpalování z podzemních sil, byla cca 22 metrů dlouhá, s průměrem 1,7m a používala tekuté palivo. Její celková vzletová hmotnost byla okolo 42 tun, z toho celých 37 tun byla hmotnost paliva (pro zajímavost, toto množství bylo spotřebováno za zhruba dvě minuty). Třímetrová jaderná hlavice měla sílu 2,3 Megatun a mohla být raketou dopravena do vzdálenosti cca 2100 km. Jaderné hlavice byly „v klidovém režimu“ skladovány zvlášť a rakety mohly být (v závislosti na stupni pohotovosti resp. zda by měly být odpáleny z podzemních nebo povrchových stanovišť) odpáleny za jednu až tři hodiny, resp. v nejvyšším stavu připravenosti za tří až pět minut. V tomto stavu však nemohly kvůli agresivnímu a jedovatému palivu vydržet příliš dlouho.
Poblíž odpalovacího stanoviště byl umístěný tábor se zázemím pro cca 300 vojáků (bydlení, jídelna, zásobárna vody, zdravotní středisko, sklady atd.) a samostatně bylo vybudováno i skladiště jaderných hlavic. Celá základna uprostřed lesů byla chráněna šestinásobným ochranným pásmem se signalizací, bunkry, dráty s vysokým napětím atp.
Od 31.12.1962, kdy byla uvedena do provozu, do 18.6.1978, kdy byla zrušena, se rakety nacházely ve stavu pohotovosti pouze dvakrát. Ihned v počátcích, v době tzv. Karibské (kubánské) krize a pak také údajně v roce 1968 v čase sovětské invaze do Československa. Ke zrušení základny vedlo její objevení satelitním průzkumem USA a také postupné modernizování strategického raketového arzenálu ve prospěch mobilních odpalovacích zařízení.

Raketová základna dnes - zajímavé muzeum
Po ukončení činnosti raketové základy bylo část zařízení a vybavení odvezena, zbytek pak rozkradli místní obyvatelé, kteří po dlouhá léta neměli o tomto místě (přestože se nacházelo poměrně blízko obydleným oblastem) ani tušení. Jsou známy i případy úmrtí na otravu po toxickém palivu jako důsledek rozkradení hliníkových zásobníků na palivo…
Raketová základna Plokštiné byl komplex jednotlivých zařízení umístěných v lesích poblíž jezera Plateliu na severozápadě Litvy, cca 50 kilometrů od moře. Dnes se nachází v národním parku Žemaitijos (Žemaitijos Nacionalinis Parkas) uprostřed nádherné (zatím) nezničené přírody, která stojí za návštěvu i sama o sobě.
Od roku 1995 je v místě bývalého odpalovacího stanoviště zřízeno muzeum, kde se lze s průvodcem podívat do podzemních bunkrů včetně samotného raketového sila a nasát zvláštní atmosféru tohoto místa. Vnitřní prostory jsou relativně hodně poničené s minimem vnitřního vybavení (resp. s pouze takovým, které se nedalo odmontovat a kvůli vysoké hmotnosti ukrást), ale i tak se jedná o zajímavý zážitek, jehož vrcholem je možnost úzkým servisním otvorem se prosoukat dovnitř horní části sila odkud se prováděla údržba hlavice rakety. V nejbližším okolí je také přírodní naučná stezka, v rámci které jsou vidět zbytky vnějšího ochranného pásma bývalé raketové základy.

Bývalá sovětská raketová základna uprostřed lesů v litevském Plokštiné je dnes přeměněna v muzeum

Pohled dolů do 27 metrů hlubokého raketového sila

Prostor okolo jedné z raketových šachet, do které se dá vstoupit pouze malými servisními dvířky

Vrchol betonového krytu sila se vstupem, kterým bylo možno i při zavřeném stavu kontrolovat hlavici rakety + pohled na stejné místo, ale zevnitř sila

Muzeum – bývalá raketová základna, se nachází uprostřed nádherné přírody národního parku Žemaitijos a návštěvu těchto míst vám můžu vřele doporučit

Kontakty a zdroje informací:
Muzeum Studené války
Virtuální (3D) prohlídka muzea
Národní park Žemaitijos